mikroskop

domácí učitel...

primátor Jan Podlipný

 

 

 

Podlipný s dvěma mladšími bratry Nebeskými

Všechny předepsané zkoušky absolvoval včas a bez otálení. Kromě toho stihl sledovat krásnou literaturu, politiku i jiné obory, o které se zajímal. Jeho nejmilejší rozptýlení bývalo divadlo - sám ho i (v rámci Akademického čtenářského spolku) hrál a zvítězil v konkurzu u Františka Kolára na prestižní roli Václava III. v Mikovcově tragédii "Záhuba rodu Přemyslovského". Jeho podání bylo hodnoceno velmi dobře, podle kritiky Národních listů (14. 7. 1872) "vynikalť vřelým citem, zcela korrektní deklamací, živou, nenucenou a situaci vždy úplně přiměřenou hrou a elegantní tournurou"; v menších rolích v této hře vystoupili studenti Alois Jirásek a Zikmund Winter. Mimo to pravidelně jezdil na koni, v létě plaval, v zimě bruslil.
Alkoholu (kromě žejdlíku piva k obědu) neholdoval, nekouřil, nehrál hazardní hry. Spát chodil Podlipný zpravidla po desáté. Jeho hlavní zájem platil věcem veřejným, politice a právu, zejména trestnímu. Celoživotní vášní bylo Podlipnému studium a čtenářství; vynakládal na nákup knih a časopisů veliké sumy a knihovna Podlipných údajně patřila mezi největší soukromé bibliotéky v Praze. Vedle toho se věnoval také akvaristice: v předsálí své budoucí advokátní kanceláře zřídil velké akvárium, v němž choval ryby, vodní brouky a množství vodních rostlin. To jsme ale předběhli čas: jeho preceptorské

 

 

jeho preceptorské působení skončilo, když složil státní zkoušky a vstoupil do soudní praxe, při níž postupně složil také rigoróza. V dubnu 1874 tak získal doktorát.

Po tomto důležitém předělu a "zajištění existence" už nestálo mnoho v cestě vzájemné náklonnosti Jana Podlipného a Anny Nebeské, sestry bývalých Podlipného žáků. Cit vznikl už někdy v letech 1872-1873 a roku 1874 prosila Anna otce, aby jí sňatek dovolil. Podle tradice ji A. Nebeský odbyl, že si o ní musí Podlipný požádat sám. Když se tak stalo, svolil. Podlipného znal jako čestného a pracovitého muže; navíc dceři nedal věno, takže i po této stránce byl pro otce Nebeského sňatek, který se konal u sv. Jiljí v dubnu 1875, výhodný. Novomanželé se usadili v domě Nebeských. Advokátní praxi si Podlipný odbyl u JUDr. Kučery, JUDr. Emila Herrmanna a nakonec u JUDr. Jaroslava Rilka rytíře z Rüliken, strýce budoucího slavného básníka R. M. Rilka. Roku 1880 složil advokátní zkoušky a zřídil si vlastní kancelář. Tehdy se manželé se třemi malými syny přestěhovali na Perštýn. Později trvale zakotvili ve vlastním domě v Bartolomějské ulici. Také manželé Podlipští nechávali své děti vzdělávat doma.
Skrze svého známého Josefa Baráka se mladý právník sblížil s kruhy mladočeských politiků a postupně se stal jednak poslancem zemského sněmu království Českého, jednak, od roku 1893, 1. náměstkem pražského primátora. Výborné vzdělání a vhled do komunální politiky mu umožnily formulovat některé své cíle: především zesílení úlohy samosprávy, boj proti korupci a samozřejmě obhajoba právní suverenity a nezávislosti zemí Koruny české na ústředních a nadstátních institucích habsburské říše. Za všechny podobné připomeňme jeho skvělý projev ve sněmovně 26. ledna 1896, i dnes, zejména vzhledem k EU, v mnohém překvapivě aktuální.
Druhá linie Podlipného úsilí směřovala k sokolskému hnutí. Tady Podlipného zásadně ovlivnil prožitek monumentálního pohřbu Miroslava Tyrše, který zemřel (patrně sebevraždou) roku 1884. Průvod za rakví tvořilo asi 20 000 lidí a další statisíce se jej účastnily jako diváci na chodnících. Pohřeb se konal za šera, "ve špalíru v ulicích panovalo hrobové ticho, tak že bylo slyšeti jenom pravidelný rytmus kroků v průvodu kráčejících Sokolů...". Tento prožitek byl impulzem, který Podlipného přiměl k velmi aktivní práci v sokolském hnutí, jehož potenciální politickou sílu si dobře uvědomoval. Postupem času se stal starostou ČOS a v tého funkci pracoval dlouhý čas. Jeho hlavním cílem bylo prosazovat české politické cíle skrze Sokolstvo mezinárodně. Nejčilejší oficiální i osobní styky navázal Sokol s Francií. Jejich důležitost pro budoucí známost "zapomenuté" české státnosti v cizině nebyl dodnes zřejmě zcela doceněn.

Podlipný jako starosta České obce sokolské (ČOS)

Jedno ze spontánních vítání pražských Sokolů po příjezdu do Paříže

další