vše podstatné o domácím vzdělávání čili
ZELENÁ KOSTKA

 

 

 

 

 

 

 

!!! Na této stránce se nadále pracuje. Postupně bude Zelenou kostku tvořit tucet kapitolek.
Zatím je tu obecná část, srovnávající české domácí vzdělávání v roce 2003 a 1903. Děkujeme za pochopení.

 

"Svému pradědovi jsem vděčen za to, že jsem nechodil do veřejných škol, nýbrž jsem měl výborné učitele doma; a také za poznatek, že se na takových věcech nemá šetřit nákladu."

Marcus Aurelius (Hovory I, 4)

 

 

 

zelená kostka

 

 

tvrzení: dv je v Čechách nové, je to netradiční alternativa, která přišla z Ameriky...

pravda: dv není v Čechách nové, ale naopak prastaré. Celá staletí se na celém světě vzdělávalo souběžně ve školách i doma, rodiče si vybrali to, co považovali za vhodnější. Nikoho ani nenapadlo to zpochybňovat. Proč někteří lidé vnímají dv jako něco nového? Dv vymítili nacisté a komunisté. Potřebovali mít celou populaci dětí ve školách, aby je mohli ideologicky formovat a aby omezili "podvratný" vliv rodičů na smýšlení vlastních dětí.

 

Jak vypadalo domácí vzdělávání u nás dřív a jak vypadá dnes

ROKU 1906 se v Čechách (BEZ Moravy a Slezska) vzdělávalo doma 876 dětí ve věku od 6 do 14 let (tzv. školní povinnost). V čísle nejsou zahrnuté děti ve věku 14-19 let, protože se na ně školní povinnost nevztahuje a stát tedy nezajímají; na středních školách se doma vzdělávaných dětem říkalo privatisté. V čísle není zahrnutá Morava a Slezsko, takže celkový počet doma vzdělávaných dětí celém našem území byl vyšší, patrně mezi 1500-2000 dětí, s privatisty možná ještě o něco vyšší (odhad). Údaj 876 dětí pro Čechy viz OSN XXVIII-dodatky.

ROKU 2002 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 212 rodin, vzdělávajících své dítě/děti doma. Většina těchto rodin vzdělává 1-2 děti, takže se absolutní počet doma vzdělávaných dětí v ČR pohybuje okolo čísla 300. Restriktivním opatřením MŠMT smějí být doma vzdělávány pouze děti odpovídající věkem 1.-5. třídě ZŠ. Vzdělávání je státem dovoleno organizovat na pouhých 4 školách v zemi (2 v Praze, 1 v Liberci a 1 v Ostravě). Cíleně vytvářené překážky vysvětlují nízký počet rodin.

 

ROKU 1906 se tedy u nás skoro 2000 dětí ve věku 6 až 19 let vzdělávalo doma.

 

 

 

ROKU 2002 se u u nás "pokusně" vzdělávalo doma 300 dětí. Směly být ve věku 6-10 let.

 

 

 

Možnost domácího vzdělávání - srovnání celkové situace a její změny během pouhého jednoho století

ROK 1903

ROK 2003

LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA:
Rodičům zákon (školský zákon č. 62/1869 ř. z., ve znění pozdějších novelizací) umožňuje dát dítě buď do školy, nebo je vzdělávat doma (§ 23); jedinou podmínkou je, že dítě získá vzdělání alespoň v rozsahu předepsaném pro školy. Tento zákon, upravující také právo úřadů přesvědčit se, zda a jak je dítě skutečně vzdělávané, pokud by o tom nastaly pochybnosti, se týká dětí ve věku 6-14 let, tedy věku zákonné školní povinnosti (Schulpflicht). Pro studenty středních škol, kteří chtěli svou školu studovat doma, existoval status privatistů (naposledy upravený nařízením ministerstva školství č. 443/1850), kteří měli povinnost dát se pololetně přezkoušet ze všeho učiva, aby získali vysvědčení.

CELKOVÝ STAV 1903:
Nikdo nikoho neutlačuje. Stát má zájem na tom, aby se dětem v době tzv. školní povinnosti (6-14 let) dostalo určité pensum vědomostí a dovedností. Zákon zajímá, že dítě tyto dovednosti a vědomosti získá, nestará se ale o to, zda ve škole nebo doma. Zákon vkládá na rodiče povinnost zajistit vzdělávání dítěte: buď je poslat do veřejné nebo soukromé školy nebo mu obstarat odpovídající vzdělávání doma.

LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA:
Rodiče jsou povinni poslat děti do školy - povinnou školní docházku předepisuje komunistický školský zákon z roku 1984, kterému ani jedna z pozdějších novelizací nevrátila existenci možnosti domácího vzdělávání. Možnost DV (tzv. pokusné ověřování) má podobu jakési milosti ministerstva školství, výjimečně propůjčované některým rodinám.
Toto dočasné "pokusné ověřování", DV je nesmyslně omezeno na děti, věkem odpovídající prvnímu stupni ZŠ. Snahu starších dětí o DV ministerstvo znemožňuje a zákon jiné vzdělávání než ve škole nezná a nepřipouští. Pátou třídu vydává ministerstvo za hranici, nad níž "neustoupí", aniž by dovedlo pro tuto nehoráznost najít jediný rozumný důvod.
CELKOVÝ STAV 2003:
Školství je rozvráceno a zpotvořeno mnoha desetiletími, kdy bylo nástrojem totalitních mocí. Přes novelizace školského zákona zůstvá ve školském systému množství socialistických reliktů - nejen institucionálních, ale především v myslích lidí. V případě DV stát nepřijatelně a diskriminačně vymezuje okruh dětí, které smí mít k DV přístup; DV dětí starších 11 let je zcela zakázáno. Neakceptujícím rodičům a dětem hrozí sankce.

 

Pro poučení o české legislativě v oblasti vzdělávání a domácího vzdělávání v normálních dobách (tedy do roku 1939 resp. 1948) je nejvhodnější seznámit se s výše uvedenými normami a jejich dalšími novelizacemi (staré zákony jsou dostupné např. v Národní knihovně nebo v knihovně Parlamentu), některými právnickými rádci a příručkami pro školu a dům z 19. a 1. pol. 20. stol. atd. K problematice privatistů a dalších forem studia na středních školách viz např. Bezdíček, Josef: Čs. střední školství, Brno 1934, s. 32 n.

 

NACISMUS, KOMUNISMUS a DV. V zemích, kterým osud nepřisoudil prožít některý totalitní režim, zpravidla existuje DV bez přerušení od středověku až dodneška. Například v Irsku garantuje právo rodičů rozhodnout, zda bude dítě vzděláváno doma nebo ve škole přímo článek ústavy. V těchto zemích není kontinuita DV přerušená a nikdo si nedovolí DV zpochybňovat. V postnacistických a postkomunistických zemích je situace různá. Zatímco někde je pomaleji (Rakousko) nebo i překvapivě rychle (Rusko, Polsko, Maďarsko) obnoven normální stav, jinde, především tam, kde si staré nacionálněsocialistické (Německo) nebo komunistické a socialistické (ČR) vlivové skupiny udržely značný vliv, existuje snaha obnovení možnosti DV pod nejrůznějšími záminkami (organizačními, správními, pedagogickými atd.) usilovně bránit - jako v Německu - anebo jim, rafinovaněji, umožnit pouze podvázanou a tvrdě omezenou existenci tak, aby se veřejné mínění nažralo a koza vlivu úředníků a levicových pedagogických teoretiků na vzdělávání zůstala celá (ČR).